Slovní druhy

Podstatná jména (1) - skloňují se

• Slova, jimiž pojmenováváme osoby (máma), místa (domov), předměty (televize), zvířata (pes), rostliny (strom)… (= konkrétní), vlastnosti (statečnost), city (láska), nehmotné jevy (přátelství)… (= abstraktní).
• U podstatných jmen určujeme následující mluvnické kategorie: rod, číslo, pád a vzor.
• U některých podstatných jmen používáme pouze tvar jednotného čísla (např. zlato, dobytek, dříví…) - jsou to podstatná jména hromadná a látková. U jiných podstatných jmen je naopak častější pouze tvar množného čísla (např. kalhoty, nůžky, dveře, kamna…) - jsou to podstatná jména pomnožná.

Přídavná jména (2) - skloňují se

• Slova, jimiž rozvíjíme podstatná jména. Některá nám podstatná jména blíže určují (jejich barvu - červený, velikost - drobný, tvar - zaoblený, pozici - vzdálený, vlastnost - hezký…) a některá nám říkají, komu se to, co podstatné jméno označuje, přivlastňuje (např. Milanův míč).
• Přídavná jména dělíme na měkká (vzor jarní), tvrdá (vzor mladý) a přivlastňovací (vzory otcův/matčin).
• Tvar přídavného jména se v pádě, čísle i rodě shoduje s tvarem podstatného jména, jež rozvíjí.
• U přídavných jmen určujeme tyto mluvnické kategorie: rod, číslo, pád a vzor.

Zájmena (3) - skloňují se

• Zájmena jsou taková slova, která v textu zastupují nějaké dříve zmíněné (nebo z kontextu vyplývající) podstatné jméno, nebo k němu odkazují (Hovořila jsem s Petrem o Pavlovi. Řekl mi o něm, že má nové kolo. To kolo si koupil v Německu a stálo ho hodně peněz. - např. zájmeno něm zastupuje podstatné jméno Pavel, zájmeno to odkazuje k podstatnému jménu kolo - odkazuje na to, že to, co se říká, se týká onoho Pavlova nového kola.)
• Zájmena dělíme na rodová a bezrodá (bezrodá zájmena jsou taková, z jejichž tvaru nelze určit, zda se jedná o rod mužský, ženský nebo střední - zájmena já, ty, my, vy, kdo, co). Další dělení spočívá v rozdělení na zájmena: osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací, vztažná, zvratná, neurčitá a záporná.
• U zájmen (stejně jako u všech jmen) určujeme následující mluvnické kategorie: rod, číslo, pád a vzor.

Číslovky (4) - skloňují se

• Pomocí těchto slov vyjadřujeme množství osob, předmětů, jevů, zvířat atd., které podstatné jméno označuje. Číslovky mohou rozvíjet podstatné jméno (čtyři chlapci), přídavné jméno (dvakrát rychlejší) a příslovce (dvakrát rychleji).
• Číslovky dělíme na určité (pojmenovávají konkrétní počet - deset…) a neurčité (naznačují množství - několik…), a pak na základní (jeden, několik), řadové (druhý, několikátý), násobné (jednou, několikrát) a druhové (dvoje, několikery).
• Číslovky mají několikero skloňování: 1) jmenné: dle vzorů podstatných jmen (sto - město, tisíc - stroj, milion - hrad…) a dle vzorů přídavných jmen (druhý - mladý, třetí - jarní), 2) zájmenné (jeden - ten, jedna - ta, jedno - to), 3) vlastní (tři, čtyři…).
• Za číslovkami řadovými vždy píšeme tečku!

Slovesa (5) - časují se

• Slovesa jsou taková slova, jimiž pojmenováváme různé děje a stavy (tzn. říkáme jimi, co kdo dělá, co se komu děje - Jana si hraje. Tomáš se učí. Lenka se červená. Martin se raduje. Radek píše domácí úkol. Jirka kope do míče. Lucka by jedla. Maminka bude slavit narozeniny. Vyhráli jsme zápas. apod.)
• U sloves určujeme tyto mluvnické kategorie: osobu (2 x 3), číslo (jednotné X množné), čas (minulý, přítomný, budoucí), způsob (oznamovací, rozkazovací, podmiňovací), rod, vid a třídu.
• Upozornění pro mnohé z vás: jsem, jsi, je, jsme, jste, jsou = tvary slovesa BÝT! (nejsou to zájmena!!!)