Svědectví školní chodby...

... aneb ŠKOLNÍ X-TERO

Žáci se titulují slovy "Ty v**e", žákyně "Ty k***o" apod. (V podstatně nechápu proč, když každý již při svém narození dostal jak křestní jméno tak příjmení.)

Nejvíc IN je ten, kdo je drzý. Absolutně OUT jsou ti, kteří se dobře učí, tzv. šprti. (Já toto slovo nesnáším. A lidé ho dnes tak často používají! Asi to svědčí o postoji společnosti k moudrosti a vědění. Jenže kdyby všichni byli jenom drzí a pohrdali znalostmi a věděním, stále bychom jezdili na koni, v x-krát větším množství vymírali na rakovinu, AIDS a jiné choroby, dívali bychom se tak maximálně do zdi atd.)

Když se učitel/ka na něco ptá, díváme se jinam a předstíráme, že usilovně přemýšlíme, i když v podstatě vůbec nemyslíme. (aneb Při učitelově otázce je nejzajímavější zkoumat, kde je poničená lavice, nebo kde se na zdi vyskytuje nějaká rýha.)

Zakázané ovoce nejvíc chutná (aneb Jak lákavé je porušovat školní řád).

O přestávce děláme co největší hluk, aby si nás všichni okolo všimli. Když si nás nevšimnou, strkáme do nich a taháme je za oblečení, a když ani pak nereagují, použijeme nadávky nebo násilí. (To se nemá a nesmí!)

O hodinu se snažíme zavést téma na cokoliv jiného, než je obsah výuky (aneb Je úplně nejlepší, když se učitel zapovídá o něčem jiném, než má.)

Na učitelově projevu jsou nejzajímavější dvojsmysly (aneb Prévertova báseň Jak namalovat ptáka).

Nejdřív mluv, pak přemýšlej! (Tzn. klidně něco řekni, i když to bude hloupost - NE, funguje to úplně naopak - Nejdřív miř, pak střílej!)

Největší potřebu něco někomu říct mám zásadně při hodině.

Na záchod zpravidla potřebuji tak 45 vteřin po zvonění na hodinu.

Pokud se při hodině nudím, nechci v tom být sám/sama, a tak začnu házet různé předměty po ostatních.

Přinejmenším posledních 20 minut každé vyučovací hodiny usilovně sleduji ručičky hodin a snažím se je svým zrakem popostrčit dopředu.

Při hodině vydáváme nejrůznější zvuky (přivádíme tak do školy přírodu, která nám uvnitř třídních stěn tak moc chybí).

Zapomínat je lidské (a protože i já jsem/chci být člověk, musím zapomínat. Učitelé však mé lidství odměňují zápisy za zapomínání do kázeňského sešitu.)

Smích prodlužuje život (aneb Při hodině mě musí učitel nebo spolužáci rozesmát, jinak hodina nestojí za nic.)

Když se hlásím, ještě to neznamená, že vím správnou odpověď (třeba jen potřebuji na WC).

Učitelovu bystrost je třeba neustále zkoušet (aneb Jak důležité jsou otázky typu: "Když stojíte na Karlově mostě, díváte se do Labe nebo na Labe?" či "Chcete jít na brigádu, při které byste natírala strop v letním kině?")

Nejlepším způsobem, jak se přiblížit k jídelně, je sprint aneb Kdo dřív přijde, ten dřív mele (pusou).

Ve frontě před jídelnou se vynasnažíme vymyslet 1000 a jeden důvod, jak a proč se musíme co nejrychleji dostat kupředu.

Ve frontě před jídelnou smí starší žák předběhnout mladšího, protože zákon hladu funguje podle pravidla "menší žák = menší tělo = menší hlad X větší žák = větší tělo = větší hlad".

Pokud učitel ve frontě na oběd předběhne některého žáka, musí tomuto žákovi (až dojí) odnést tác s použitým nádobím.

POZOR: TOTO NENÍ NÁVOD, JAK SE CHOVAT VE ŠKOLE!!! ;o)